Den české státnosti aneb Proč slavíme tento svátek?

     Dnešním dnem zahajujeme cyklus pravidelných zpráv, které se budou věnovat státním svátkům. Naše první připomenutí se týká státního svátku Dne české státnosti, který slavíme 28. září, a to již od roku 2000. V tento den uctíváme památku svatého Václava, knížete českých zemí, který se stal v běhu času symbolem českého státu a jenž je vnímán jako hlavní patron české země.  Bývá zobrazován ve zbroji s kopím, praporem, mečem a štítem se svatováclavskou orlicí.

    Kníže Václav se podle dobových pramenů narodil kolem roku 907 jako nejstarší syn knížete Vratislava I. Vzdělání získal na Budči a pod vlivem své babičky Ludmily se už v mládí přiklonil ke křesťanství. Vedle Cyrila a Metoděje patří mezi nejvýznamnější šiřitele křesťanství v českých zemích. Byl velmi vzdělaný, četl a psal latinsky, a to tehdy uměl málokdo. Mezi jeho významné ctnosti patřila silná vůle, hluboká zbožnost a mírumilovnost. Svá často ohrožovaná území chránil tak, že císaři Svaté říše římské Jindřichu Ptáčníkovi platil tribut pacis, daň za mír, která se pravděpodobně rovnala pěti stům hřiven stříbra a sto dvaceti volům. Za to si vysloužil kritiku svého mladšího bratra Boleslava. Podle legendy byl Václav zabit ve Staré Boleslavi právě služebníky svého bratra poté, co se o to pokusil nejprve sám Boleslav. Tento čin byl velmi odsuzován, protože se jednalo nejen o bratrovraždu, ale také o porušení zákona pohostinnosti. Známe den Václavovy smrti, ale kterého roku k ní došlo, zůstalo mezi historiky spornou otázkou.  Díky jedné zmínce v saské kronice odborníci nyní favorizují rok 935. Poté se ujal vlády kníže Boleslav, který se nečekaně významně zasadil o samotné svatořečení Václava.

    Václav byl tedy záhy uctíván jako svatý pro svou, v legendách mu připisovanou, zbožnost (vlastnoruční pěstování vína a obilí, svaté přijímání, péči o chudé, nemocné, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení pohanských svatyní) a také pro jemu připisované posmrtné zázraky. Mnohé údaje o životě knížete Václava nám však do dnešních dnů zůstávají utajeny, neboť četné legendy jsou většinou málo hodnověrné.

    Už koncem 10. století považovali Václava za svatého nejen v Čechách, ale i v Německu, později v Polsku i Rusku. Stal se ochráncem českého státu před nepřítelem, symbolem zemského práva a v neposlední řadě patronem prostého lidu. Samotnou pozici svatého Václava posiloval dokonce i císař Karel IV., který novou korunu českých králů věnoval právě prvnímu patronu českých zemí.  Na konci 19. století byla vypsána soutěž na sousoší sv. Václava, kterou vyhrál Josef Václav Myslbek. U této sochy na Václavském náměstí se odehrávaly ty nejvýznamnější události našich soudobých dějin. Zde v roce 1918 zazněla vůbec první výzva k samostatnosti Československa, tady proběhly masové demonstrace v letech 1968, 1969 i 1989. Kdykoliv hrozilo Čechám nebezpečí, lidé se obraceli k sv. Václavu, aby je ochránil. Světec je připomínán také na tradiční Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi, která se koná v den jeho úmrtí 28. září. Do města se také na 24 hodin vrací vzácná relikvie, lebka světce.

     Nezapomeňme tedy, proč 28. září nejdeme do školy. Svatý Václav je první svatý a zemský patron pocházející z domácího prostředí. K němu byla směřována úcta následujících panovníků i celých generací obyvatel země. Je jediným českým světcem, jehož svátek slaví římskokatolická církev po celém světě. V bazilice svatého Petra v Římě má svůj vlastní oltář a vstoupil rovněž mezi pravoslavné svaté.